Jak se žije v zimě za pouhým oknem?
Mohla bych do článku zaplést slova nemohoucí a handicapovaní, ale se stejnou samozřejmostí by sem patřily osoby staré, zdravé a maminky s kočárky. Musí to být peklo. Vyjdete ven, v lepším případě se jen zaboříte, v tom horším následuje rychlý pád na zmrzlý neposypaný chodník.
Ale je to přece zima.
Proč se člověk hned diví, že napadl sníh a je ho hodně? Proč avízovaně připravené technické služby poukazují na neočekávanou kalamitu? A bože chraň, aby ta normální zima trvala tři měsíce. Dojde sůl, dojde písek.
Dívám se z okna a topení příjemně hřeje.
Venku si děcka staví sněhuláka, čepice našišato, tváře červené. Kalamita je nezajímá jako je nezajímají zastaralé stroje na sníh v garážích technických služeb. Ladovské obrázky se mi promítnou před očima. Za oknem, kde škvírkou táhne, mám cukroví, koupené v obchodě pečovatelkou. S nadcházejícím večerem vynikají blikačky za protějšími okny. Kradu si kousek vánoční nálady.
Přivírám oči a v duchu svištím po stráni na sáňkách. Studený protivítr mi šlehne do tváří. Řasy zamžikají. Ruce v rukavicích i tak mrznou, ale mně to nevadí. Vychutnávám si rychlost, svobodu i volnost. Vzápětí měním sáně za běžky. Zvedám nohu, první dlouhý krok, zapíchnutí hůlky po boku, druhý krok, ladně kloužu vpřed. Běžím ve stopě lesní cestou. Sníh namodrale září. Vločky poletují vzduchem. Koruny stromů se tíhou sněhu naklání nad cestu a tvoří slavobránu. Kolem je ticho, zvonivé ticho.
Jen já a bělostný plášť na zemi.
Vím, jsem snílek, ale líp se žije, pokud na všem, co náš život provází, najdete to hezčí. Do Vánoc je pár dní, překulí se Nový rok a stejně tak, jako si teď hledám důvody, proč milovat zimu, si najdu slova, jak předem přivolat jarní probuzení květů.
Ano, na vozíku obzvlášť mrazí, tedy pokud nemusíte do práce, lépe nevyjíždět, ale naštěstí pro mne:
Já mám svou rodinu, která mne hlady padnout nenechá, mám svou pečlivou pečovatelku, co nákup donese a zajde tam, kam mne vozík závějemi nedoveze. Já jen přeji handicapovaným láskyplnou rodinu a upřímné přátelé, kteří jim pomohou, kdy je pomoc nutná a třeba jen tak pro radost donesou voňavé cukroví, maminkám sílu ochotných tatínků, babičkám skvělé dospělé děti či vstřícná milující vnoučata a všem dohromady ochotu se přizpůsobit, trpělivost a hbité technické služby.
...
Stříbrný koberec
Tichá je krajina s odlesky z hvězd.
píseň a hlt vína, nevinnost gest.
Padající vločka, kouř z komínů,
třpytící se očka a hra ze stínů.
K čemu ti vlastně je ta hrouda zlata,
štěstí je naděje, máma i táta.
Padli jsme do tenat vlastního spěchu,
lepší je nesténat, naslouchej dechu.
Stříbrný koberec skryje pěšiny,
tvůj adventní věnec zdá se ti jiný.
Mráz přichází už z hor, rolničky zvoní,
andělský dětský chór slzičky roní.
Zpívá i za tebe, do duše vidí,
snáší se sníh z nebe dolů, na lidi.
Prosbička za lásku, prosba za štěstí,
nevydáváš hlásku, jen mačkáš pěsti.
Cti tohle dojetí, měj rád ten svět,
rozdávej objetí, přidej pár vět.
Ticho je v ulicích, souhra u srdce,
s červení na lících podej všem ruce.
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x