Razítko na mobilitu
Navazuji na článek pod názvem : http://kollertova.blog.idnes.cz/c/158790/Jak-jsem-malem-prisla-o-rozum.html
Dnes jsem objevila v diskuzi pod zmiňovaným článkem následující reakci:
"Ale Kollertová co to čtu,
Takže než se rozepíšu, je třeba odpovědět na reakci, která mi vyloudila úsměv na tváři neb svět neznalých se nerozkládá na pár metrech, ale sahá až do města Chomutova, které je ode mne coby kamenem dohodil. Tedy, milý Jiří:
Je mi srdečně jedno, co si myslíte zrovna vy, ale věřte mi, stejně jako pan Hrebenar ani já nevím všechno, tudíž psychologické vyšetření považuji za ponižující a nefér vůči handicapovaným, kteří umí vyjmenovat celou abecedu. Nepředpokládala jsem, že na vozík potřebuji znát počet dělníků, pracujících na výkopu, ani zda je Praha hlavním městem. Otázka, zda jsem něco pokazila, je úsměvná a vám příliš nelichotící. Dá se pokazit vyšetření a jak, proboha? Ne, pane Jiří, podle posledního, již pouze informativního vyšetření opravdu géniem nejsem, ale lžící se do úst trefím. Co se týče léčiv v jakékoli podobě, pobírám ranní Nolpazu (na žaludek), polední Anopyrin (na ředění krve a sem tam Ibalgin, pokud na mne sedně chřipka či angína. Morfin, Tramal i náplasti na bolesti jsem úspěšně odbourala, jak je popsáno v mém článku Odvykačka: http://kollertova.blog.idnes.cz/c/151553/Odvykacka.html.
Další vaše téma je blokace osoby, vážený, zablokoval jste mne vy, ale to je už nepodstatné. Rozhodně bych to udělala taky. Jestli vám připadá můj názor jako útočení, je to vztahovačný problém, já píšu pouze jiný názor než je ten váš. Asi nejsem tak prudce inteligentní jako vy, ale dovolte mi, abych reagovala jako ostatní diskutující. Jsem vám i jim rovna. No a poslední vaše bolest a zájem se týká onoho milionářského konta. Opět opakuji, že já účet ani konto nemám a já si žádnou sbírku nevymyslela. Důkazem mých slov budiž článek paní Lidušky: http://odarcenkova.blog.idnes.cz/c/158113/Zivot-na-odpis.html#t2
Ostatně nevidím jediný důvod, proč vám skládat účty, vy jste mi něco poslal? :-)
..
Tak to máme vyřízeno podstatné a nyní zpět k poslednímu psychologickému vyšetření kvůli elektrickému vozíku.
Jak jsem již psala, první vyšetření proběhlo v nepřítomnosti psycholožky a trvalo hodinku a půl, při druhém jsem již ležela naproti ní a společně jsme tápaly v mém dětství, v mysli, trpělivosti i nedočkavosti v očekávání chvil příštích.
Dnes jsem zvolila jinou taktiku, namalovala jsem si řasy, vzala protiskluzové ponožky i fotoaparát. Ač se to nezdá, každá tahle cesta má své kouzlo a zejména teď na podzim, si užívám povětrného počasí a padajících listů, byť je to jen na okamžik. Tentokrát jsem požádala sanitáře o přesun na křesílku, nikoli na lehátku. Nebylo to příjemné, má záda skuhrala pod nezvyklým úhlem, ale ten pocit byl k nezaplacení. Na středisku mne přendali na obyčejný vozík a má průvodkyně, pečovatelka Monička, mne zavezla až ke dveřím.
Psycholožka mne již očekávala. Měla jsem pocit, že mluvím s někým jiným. Omluvila se za minulé jednání a vysvětlila své důvody, proč se chovala tak neurvale. Podala mi potvrzené papíry a přijala mnou dlužných třicet korun. Dozvěděla jsem se, že mám kousek k hranici nadprůměru a že nemám v lásce matematiku (nelhala). Mám prý nadbytek energie a přemíru fantazie (nelhala). Jsem empatická, inteligentní a jdu hlavou proti zdi (nelhala, jinak bych nepřežila). Mám se trochu krotit, dlouhodobá i krátkodobá paměť je v normálu. V ordinaci jsem byla deset minut. Rozloučily jsme se úsměvem a s přáním hezkého dne.
Zkrátka, jsem normální člověk, který má spoustu chyb (neumím kreslit, fakt, že ne), který se snaží spoléhat sám na sebe, nelitovat se a nenaříkat, že druzí se mají líp. Razítko je na papíře a já už mám před sebou pouze cestu k ortopedovi za účelem sepsání kódů na vozík a zaslání lejster k revizní lékařce. Na ní záleží zda a kdy odešle vyplněné papíry na zdravotní pojišťovnu.
Doufám, že se příští článek bude týkat mé první samoobslužné procházky mezi stromy.
...
Okamžik pouhý, stesky i touhy
ovládly lidi , příbytky domů.
V oparu mlhy zahalí strouhy,
oko nevidí koruny stromů.
Kdo si to zkusí zavázat šátkem
třpytivé oči, osahat zemi.
Bláznivé múzy teď tím vším zmatkem
potichu vkročí i i v tvé zázemí.
Ta marná snaha zázraky vidět,
tak strhni plenu, ty vlastně smíš.
I hvězdná dráha musí se stydět,
poznej svou cenu, co o ní víš?
Tvá krátkozrakost však není věčná,
zaostřuj tedy zrak, no tak to zkus.
Překroč už mlhy most, buď trochu vděčná,
oči jsou nad zázrak, zpívá mé blues.
Foto: I u polikliniky rodí se kouzla :-)
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Iveta Kollertová
Jak se žije v zimě za pouhým oknem?
Bezvadně a lituji ty, kteří zimu nemusí a přesto ráno co ráno stopami kopírují ty druhé. Ačkoli mne táta učil prvním krůčkům s bruslemi na nohách nebo předváděl výšlap v lyžích, téma zimní mne míjelo na sto honů. Jsem, holt, teplomilka.
Iveta Kollertová
Zastav se a stav se
Rok od roka je mé bilancování uplynulého času škrobenější a odměřenější. Ne, že by nebylo, co hodnotit, ale nějak se mi nechce vracet a připomínat si chyby, kopance i úspěchy. Bez komentáře zůstává zdravotní stav, i když, proč si to nepřiznat, neměnný je pořád lepší než zhoršený. Ale dnes udělám výjimku a pokusím se lehce shrnout uplynulý rok.
Iveta Kollertová
Mobilní imobilita
Řekne-li se ležák, mihne se před očima a díky obrazotvornosti člověk starý, vetchý, posetý vráskami, jak schoulen pod peřinou, upřeně zírá na jedno místo.
Iveta Kollertová
Moment zániku
Hodinová ručička se pomalu sunula po kulatém ciferníku a doba oběda se blížila. Po nebi se líně sunuly mraky a měnily tvary. Dívala jsem se do dálky a zaposlouchala se do prozpěvování vrabčáka za oknem. Klid, popolední pohoda po dobrém obědě. Nic nenasvědčovala blížícímu se strachu a bolesti. Přicházelo to pomalu, plíživě jak prodloužený stín od plynové lampy v podvečerní uličce. Nervózně jsem se posunula na posteli a zhluboka nadechla.
Iveta Kollertová
Po starých koldomských schodech
Koldům, můj milovaný, zatracovaný, unikátní Koldům. Těch let, kdy jsem poznávala každé zakoutí, místa na schovávanou. Tajemnost, láska, pláč, radost i strach ze suterénů.
Iveta Kollertová
Mám se pořád hezky
Tak nějak se nám dny nemění, rána i večery do tmava a nálada úměrná počtu vypitých sklenic kafe. Děj, probíhajíci ve čtyřech stěnách, by se dal shrnout třemi větami, ale jelikož nejsem přítelem strohého sdělení, rozvedu myšlenky, přidám synonyma a popíšu stav tak, jak ho vidím já.
Iveta Kollertová
Podzimní courání
Blížící se zima mi stahuje hodiny venku na minuty a čas, strávený v pološeru, prodlužuje stíny v pokoji, jinak laděného do letních šatů.
Iveta Kollertová
Božský koncert "božského" Karla Gotta
10.10.2010 - datum, které se nezapomíná a pro mne symbol vzpomínky na totální sebedestrukci, naději i splnění dlouholetého snu.
Iveta Kollertová
Jak jsem málem přišla o rozum
Nemám nic proti vyšetření čehokoli, koneckonců, po absolvování kolonoskopie i gastroskopie v jeden den, mne nemůže hned tak něco rozházet, ale přiznám se, nemám ráda psychology.
Iveta Kollertová
Příspěvek na auto, díky vám!
Nerada prosím o cokoli. Nerada se doprošuji pomoci, byť by byla vcelku dosažitelná. Výhody handicapovaného člověka šly doposud mimo mne, pokud nepočítám polohovací postel na dálkové ovládání. Ale i její získání nebylo mou iniciativou, navíc doplatek v částce tří tisíc byl tenkrát nad moje možnosti.
Iveta Kollertová
Jak jsem na úřad (ne)dojela
Vyrušení z každodenního stereotypu bývá načerpáním energie a sil do dnů, kdy není paží, které by mne vyvezly ven. Nestěžuji si, naopak bych den natáhla na 26 hodin a zrušila bych noc.
Iveta Kollertová
Lucka Bílá, Karlův most a nevidomý svět
Zdá se to nesrovnatelné, ale mé dnešní vyprávění zavede do hlavního města, do divadla Ta Fantastika, na Karlův most a skončí neskutečným setkáním.
Iveta Kollertová
Knížka osudu
Oslovím tě možná, člověče. Venku se pomalu stmívá. Co vody mezi prsty proteče a kolik očí se teď dívá.
Iveta Kollertová
Pařez
Zapraskání větvičky pod nohou a člověk zbystří, zastaví se a zaposlouchá do vzdálených zvuků civilzace. Správné houbařské oko spočine v blízkých břízkách, nic na tom nezmění jiné roční období.
Iveta Kollertová
Obyčejný den?
Dnes ráno mi kotě přeběhlo po nohách, zatnulo drápek a mňouklo. "Je čas na snídani, viď," prohodila jsem, zcela probuzena, v rozporu s pevně semknutými víčky.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x