Proč jsme ministrům ukradení?
Pořád se točící otázky, zda se o nás stát stará a opakující se nesmyslné věty o šetření na úkor handicapovaných, mne žhaví doběla.
Za sebe se necítím být šizena v možnostech o podporu jakýmkoli směrem, od příspěvku na auta, po nový počítač. Je pouze mou volbou, zda si zažádám a podstoupím poněkud zdlouhavé martirium ohledně přiznání. Neuspěju na straně jedné, zkusím to jinde. Padám hlady, nepadám, mám střechu nad hlavou, mám.
Ale co je do nebe volající je fakt, že o mně rozhoduje někdo, kolem něhož prošly nemoci a jeho diagnostikování na míle daleko. Někdo, kdo si ráno uváže kravatu a po svých dojde do kanceláře (pardon, nikoli po svých, pěkně přistaveným automobilem), někdo, pro koho není problém zadat pin u bankomatu a vybrat tisíce. Ten, kdo v tom nežije, nemůže vědět, jaké máme potřeby, jak rozlišné jsou projevy jednoho onemocnění. ´Vozíčkář nezná svět a život nevidomých, hluší nepochopí človíčka s obrnou.
Je zapotřebí zjednodušit získání příspěvku, čekací lhůty a zajistit individuální přístup ke každému handicapovanému. Od čeho jsou praktické doktorky? Ta má mne neviděla osm měsíců. Nejsem důležitá, nestěžuji si. Naprostý nezájem o mne jako o člověka. Diagnóza po telefonu, a myslím, že nejsem, bohužel, jediná.
Jistě, pan ministr může navštívit jednoho z mnoha tisíců, ale pokud si udělá na základě jedné návštěvy úsudek o potřebách všech handicapovaných, tak podle mne rozum příliš nepoužívá. Spíš si myslím, že ze slušnosti přikývne, vypije kafe a hlavou se mu honí daleko prozaičtější myšlenky.
Jasně, šetřit se musí, jsme země maličká, co tu jakž takž klapalo, se prodalo nebo zkrachovalo. Šefové na vyšších postech jsou za vodou a ty, človíčku, plať. Nemám nic proti utahování opasků, ale musí být na všech stranách. My dole si odepřeme maso na neděli, ti uprostřed dovolenou u moře a ti nahoře nový mercedes v garáži. Pravda, bude mne mrzet, že kočky nemají na nové škrabadlo, může mne mrzet, že místo dvou výletů na vozíku, bude jen jeden, ale krucinál. Vždycky jsme před někým poklonkovali, nejdřív před Ruskem, nyní si sedáme na hýždě před Američanama. Co to takhle začít po našem, českém.
Kam zmizely zlaté české ručičky a národní hrdost?
Nebudu klopit hlavu nad tím, že mi důchod nestoupá úměrně s výplatou ředitelů. Nebudu fňukat, proč zrovna já mám ten pech a nemůžu žít jako ředitel vápenky. Spíš budu hledat cestu, jak překlenout dobu "nečasu(e)", jak dokázat druhým, že nejsem ubrečená padavka.
Jsem handicapovaná a ležák, no a co? Mám důchod, mám práci, mám zdravou rodinu, mám kočičky, které netrpí hladem a mám chuť žít. I když se zdražuje, ubírá, přichází občasné bolesti i kolapsy.
Ale, snad se má vnoučata budou mít jednou líp.
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Sadiq Khan: první muslim jako starosta Londýna a první, kdo jím je už potřetí
Starostou Londýna byl znovuzvolen labourista Sadiq Khan. Mandát obhájil potřetí v řadě, což se...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Drží naše lidi pod zemí. Musíme jednat, říká vyšetřovatelka válečných zločinů
Kvůli své práci je Tetiana Žukovová dlouhodobě v hledáčku Rusů. Ukrajinská právnička se totiž snaží...
Meda a Jan Mládkovi. Milovníky umění i zvířat připomíná zámecká výstava
Premium Dáma z Kampy, mecenáška, kurátorka, nakladatelka, sběratelka, ale také vegetariánka a milovnice...
Prodej, tři pozemků o celkové rozloze 8709 m2 ve Vratimově
Vratimov, okres Ostrava-město
2 133 705 Kč
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x