Ztráty a nálezy
Bílá ruka škrtla zapalovačem. Ostrý záblesk se odrazil od ospalé tváře.
Otevřeným oknem se nesly zvuky probouzejícího se rána. Vítr rozšuměl větve stromů, cosi zapraskalo v blízkém křoví a přes cestu se mihl stín. Záclona se lehce pohnula. Můra narazila na okenní tabulku. Plácala zmateně křídly, dokud jí nezlákalo světlo pouliční lampy. Ulicí se rozezněly kroky osamělého chodce. Ozvalo se zakašlání a noha se smekla po obrubníku. Dutý pád opilce rozesmál ležící postavu na posteli. Škodolibý smích rozťal ticho pokoje. Muž, válející se na ulici s hudrování a samomluvou pomalu vstával, zanechavší na dlažbě vlastní důstojnost. Vratká chůze dozněla a jemný bílý proužek cigaretového dýmu pomalu stoupal ke stropu.
Suterénní byt ožíval.
Probuzená kočičí slečna protáhla své pružné i ztuhlé tělíčko a přitulila se do náruče bdící postavy. Obzor bledl a tmavé mraky ustupovaly k západu. Obrysy budov nabíraly na ostrosti a světel přibývalo. Zvuky probouzejícího se života sílily. Lampy na ulicích ztrácely svou zářivou aktuálnost a do ticha zakřičel první pták.
Ztráty a nálezy.
Jedním okamžikem získaná zvědavost brzkého rána a ztráta všezapomínajícího uklidňujícího spánku.
Ozvalo se další škrtnutí zapalovače a namodralý kouř stoupal šikmo k rohu pokoje, k pootevřenému oknu. Roztahoval se do šířky, dokud se nerozplynul spolu s odcházejícím tmavým pruhem na východě. Postava se vztyčila na loktech a chvilku ustrnula v pohybu. Ozvalo se táhlé nadechnutí a tělo změklo zpátky do peřin. Pláč dítěte rozčeřil hladinu ticha, spícího domu. Vzácná vzpomínka obestřela mysl.
Dlouhé dřevěné schody a přítmí.
Tajuplnost půdního prostoru, kdesi v místě dávného dětství.
Vrzání ztrouchnivělého dřeva a nános prachu.
Otisky bosých dětských nohou.
Zapomenuté střípky života.
Ohmatané vazby rozpadlých starých knih. Panenka bez paží, hadrový míč a pohozená loutka kašpárka bez vodících lanek. Vojenský kufr, skrývající pracovní knížku i pionýrský šátek. Rozlomené paroží. Porcelánový nočník, nesmyslně položený na torzu vánočního stromku. Zčernalý balíček karet i fotografií. Krabice s dopisy, převázaných zažloutlou stuhou. Písmo vybledlo, jen některá slova zůstala a připomněla tehdejší lásku.
Ztráty a nálezy.
Našla vzpomínky, ztratila čas.
Postava se opět pohnula a vyrušila spící kočku. Bílá ruka se natáhla do prostoru, cinkla lžička ve sklenici. Oči se zadívaly na obraz na zdi. Stával v rohu půdy, zakrytý starým hadrem.
Minulost, přenesená do přítomnosti.
Minimum ztrát a maximum nálezů.
...
Přání
Aby se přání plnilo v skutky,
aby měl každý dobré pohnutky,
aby se kámen zahříval v dlani,
abychom měli nové svítání.
Aby i oči zářily ve tmách,
aby svět dětský nepoznával strach,
aby stařenkám pomohli s brašnou
a déšť pokropil cestičku prašnou.
Aby náš úsměv nebyl umělý,
den za dnem aby byl prostě skvělý.
Abychom dali vždy ruku k smíru,
prostě aby žil svět jenom v míru.
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x