I s vozíkem si dojedete za štěstím
V momentě, kdy jsem se dozvěděla, že opustím své lůžko na více jak pár hodin, notabene 300 kilometrů od domova, zakously se do mne dvě obavy. Jedna se týkala mých tří kočiček, kteréžto beze mne nebyly déle než šest hodin a druhá se týkala mne samé, zvládnu cestu, vydrží to mé tělo, poněkud pokroucené nehybností a uvyklé jedné poloze? Ovšem zvídavé blížencové já se neskutečně těšilo. Pojedu na safari, přespím za řevu šakalů a hyen, nadýchnu se sena z krmelců.
Ráno jsem se vzbudila časně, hodiny poukazovaly na čtvrtou a mně už jiskřily vlasy pod tahy hřebenu. Naplnila jsem kočičí misky po okraj (celkem zbytečně, věděla jsem, že přijde dcera) a zadívala se na probouzející se krajinu. Čeká mne čtyřhodinová cesta v autě. Jak banální záležitost pro zdravé. Málokdo si dovede představit obyčejné převlékání neposlušného těla a boj s výměnou pleny uvnitř poskakujícího automobilu. Páteř stávkuje a formuje se do polohy ležmo, nohy nedosáhnou na kobereček na podlaze auta a kroutí se jako kdyby byly z gumy. Leč touha po dobrodružství převládala nad vším. Kolem páté přijel syn Mirek, bafnul mne do náruče a posadil na vozík. Vyrazili jsme. Zásoby pomůcek na stomii, pleny, dva polštáře pod záda, nezbytný foťák a klíče naplnily igelitku.
Naložení do auta a prvních sto kilometrů proběhlo v naprosté pohodě, pak se ale celé mé já kroutilo, nadzvihovalo a poposedávalo, chuť na cigaretu přiznávala abstinenční příznaky.
Vydržela jsem.
Litvínov, Most, Děčín, Liberec, Dvůr Králové.
Přijeli jsme před zoologickou zahradu a já si konečně potáhla z cigarety. Bylo nádherné ráno, nebe modré bez slunce, na parkovišti pár aut. Jsem na safari a budu tu přes noc. Neskutečné se stalo přítomností. Další sen odškrtnut ze seznamu. Vyřídili jsme nezbytné úkony, vedoucí k ubytování a vjeli na první cestičku, mířící k šelmám. Hltala jsem každý pohyb pruhovaných těl. Sledovala jsem jejich oči i našlapování měkkých tlap. Popojížděla jsem kolem skel a nemohla jsem uvěřit, že jsem metr od těch nádherných tvorů. "Mamčo, jedem dál," ozval se Mirek. Pravda, zoologická není jen o tygrech, tedy jsem se zavrčením odkývla prozkoumávání dalších zvířat. Hyeny, pes hyenovitý, lemuři, šakal, leopard, serválci, opice, vodní i ptačí svět, hrošíci, sloni a spousta dalších.
Další moje srdeční slabost, Linda - servalí slečna, kterou maminka nemohla kojit. Okaté, kotěcí mládě, které jsem měla to štěstí vidět hodně zblízka. Má kamarádka Janička mi domluvila návštěvu přímo v kotci a co to pro mne znamenalo, je asi zřejmé. Mohla bych sáhodlouze popisovat veškeré aktivity po safari, ale na to by jeden článek nestačil. Tedy aspoň zkráceně. Po obhlídce klasické ZOO jsme si to nasměrovali k autobusu, který nás měl provést po celém safari. Milé bylo už jednání pana řidiče, který za mnou přišel a domluvil s námi mé naložení pomocí plošiny. Páni, připadala jsem si jak princezna, díky veškeré pozornosti, jenž mi byla věnována. Po nastoupení ostatních pasažerů se autobus pustil za poznáním. Nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Na pastvinách se střídala zvířata, terén stoupal i klesal, dlouhý lán vzápětí přerušil hustý les. Nepopíšu všechny druhy, prostě si je nepamatuji, ale věřte mi, bylo se na co dívat. Jen surikaty byly natolik rychlé, že zachytit je fotoaparátem, je zhola nemožné. Celá cesta trvá zhruba hodinu a vězte, že my ji později absolvovali ještě vlastním autem i večerní projížďkou, kdy se siluety zvířat vynořovaly z lesa pod světlem silné baterky. Úžasná podívaná, neopakovatelná atmosféra. I zvuky jsou zřetelnější a působí až strašidelně.
Je na místě, abych poděkovala té, která se o nás celou dobu starala a nachystala mi mnohé překvapení, ať to byl dárek, pro mne velmi příhodný, tedy plyšový tygr, po setkání s malou servalkou Lindou. Jedná se o brilantním vypravěčských talentem obdarovanou Janu Myslivečkovou, bez které by celá ta návštěva prostě ztratila punc jedinečnosti, napětí i očekávání věcí příštích.
"Janičko, přítelkyně mi drahá, moc děkuji za tvou pozornost, čas, dárky, vstřícnost, vyprávění a překvapení. Předej, prosím, pozdravy ostatním."
Nesmím zapomenout na ony pocity, kdy si tma sedla do kraje, já seděla na vozíku před pokojem a dokuřovala svou poslední cigaretu. Naproti mne probleskovala voda z bazénu, větřík pohupoval větvičkami stromku u dveří, ze zahrady se ozývaly hlasy nočních ptáků i zvířat. Ticho narušily kroky pozdních hotelových hostů. Zvedla jsem oči k obloze. Sem tam zazářila hvězda, někde cosi zašustilo křovím. Vzduch byl vlahý po lehké letní přeháňce. Byla jsem příjemně unavena, ani jsem si neuvědomovala bolesti zad i pokrčených nohou. Uložili mne na postel, podložili polštářem a přikryli dekou. Otevřeným oknem mne uspávalo cvrkání i žabí kuňkání. Z dálky se ozval zvuk táhlý, zřejmě hyena tesknila za silným sklem kotce.
Ráno jsme se vzbudili opět dost časně a po snídani jsme vyrazili na poslední okružní jízdu po zoologické. Byl to zvláštní pocit mít všechna zvířata jen pro sebe. Nápor návštěvníků měl přijít až za hodinu, tedy jsme nerušeně vychutnávali prázdné prostranství před výběhy i kotci. V devět hodin se očekával příjezd historických aut a po něm jsme chtěli vyrazit na cestu domů. Samozřejmě nesmělo chybět poslední kafe s Janičkou a to méně příjemné - rozloučení.
Mohla bych toho napsat vskutku hodně, mohla bych se rozepsat o zajímavostech i chování exotických zvířat, ale na to je jeden článek opravdu nedostatečný. Díky přátelům, mému synovi a jeho přítelkyni jsem zažila nádherné setkání se zvířaty, která znám jen z obrázků i z televize, vychutnala si pocit svobody, nachytala bronz ze slunce a zapomněla na polohovací postel v rohu pokoje.
Byla a jsem šťastná. Je něco víc?
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Iveta Kollertová
Jak se žije v zimě za pouhým oknem?
Bezvadně a lituji ty, kteří zimu nemusí a přesto ráno co ráno stopami kopírují ty druhé. Ačkoli mne táta učil prvním krůčkům s bruslemi na nohách nebo předváděl výšlap v lyžích, téma zimní mne míjelo na sto honů. Jsem, holt, teplomilka.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x