Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvakrát v roce Vánoce

11. 12. 2010 11:00:20
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..

Celý ten shon, fronty v obchodech a rozpálená kamna jdou mimo mne. Ležím si ve své vyhřáté postýlce, oči šmejdí po oknech a okolí a upřímně lituji maminy, obtěžkané taškami a počítáním vyhozených financí.

Vánoce jsem mívala pravé, dětsky naivní s onou nedočkavostí nad zabalenými dárky a mým pobíháním od jednoho k druhému. Četla jsem jména, uzobávala cukroví, očkem sledovala večerní pohádku. Rok co rok podobný scénář, jaký probíhá skoro ve všech rodinách. Já sama jsem v dospělosti kopírovala ty své dětské zážitky a jako máma se těšila, až bude po všem a já si s klidem udělám kafe.

Zlom přišel s mou nemocí.

Tělo stávkovalo v době chemoterapií a vánoční svátky jsem prožila v nemocnici. Neočekávaně to byl ten nejhezčí Štědrý den. Téměř všichni pacienti jeli za svými rodinami, zůstala jsem jen já a sousedka v druhém pokoji. Slzela jsem na posteli, tělo i duši bolavou. Otevřely se dveře a sestřička se jen usmívala: "Máte tu návštěvu, Ivetko," a otočila hlavu za sebe. Ozvaly se kroky a dovnitř vstoupila maminka. Přistoupila k posteli a pohladila mne po tváři: "Budu tu s tebou, Ivko."

Do klína mi položila krabici s cukrovím, ze zásob v tašce vyndala podkovičku a řízky se salátem. Měla jsem sevřené hrdlo tichou radostí, jen jsem uzobávala a vychutnávala si její přítomnost. Žádný stromek, žádné prskavky, žádná sváteční tabule, jen já a maminka, moje maminka. Ten obětavý človíček, který se za mnou hnal zasněženou krajinou. Jako kdyby mi viděla až do srdce. Obě jsme ležely na nemocničních postelích a ucucávaly horké kafe od sestřiček. Maminka mi vyprávěla o svých láskách, o dětství, o touhách, které se nenaplnily. Tehdy se mi otevřela beze zbytku a já s úžasem zjišťovala, kolik toho nevím, kolik toho ta dobrá duše ukrývá. Prožily jsme nezapomenutelný večer a já jen potichu v noci, aby maminka neslyšela, zašeptala své přání: "Kéž se dočkám aspoň svých narozenin." Nebylo to přání neskromné, lékař byl skeptický, naděje, že bych mohla přežít, malá.

Nevím, jestli tehdy padala hvězda, napomohla maminčina obětavost i péče nebo zda tomu chtěl osud, ale přešel Silvestr, blížilo se jaro a já se pomalu dávala dohromady. Narozeniny slavím přesně v polovině roku, tedy 15. června a já se na to datum upnula jak malé děti na Ježíška. Maminka znala můj stav, těšila se z každého dne navíc a v den narozenin upekla cukroví a zabalila dárky. Venku děti ozdobily starý smrček vánočními ozdobami. Pálilo sluníčko, květy růží provoněly dvorek a my doháněli onen nemocniční Štědrý den.

Maminka už není, děti jsou dospělé a já pořád ležím na posteli. Uplynulo deset let od onoho svátečního večera, kdy nám místo stromku zářilo jen malé tlumené světýlko nade dveřmi nemocničního pokoje číslo 7 na onkologickém oddělení. Ty vzpomínky jsou tak živé, tak inspirující. Nebudu smutná, mám Vánoce dvakrát do roka a k tomu nepotřebuji ozdoby nebo prskavky na borovičce. Můj nejhezčí dárek je život sám. Nehoňte se, nespěchejte, všímejte si těch druhých. Řekněte jim, jak moc je máte rádi. Rozdávejte lásku, ta se nedá zabalit do vánočního papíru a omotat pentlí.

A já?

Na Štědrý den zapálím svíčku, uvařím si hrnek sladké kávy a večer se budu dívat na oblohu, co kdyby padala hvězda..

...

Padá hvězda
Tmavá noc nám kyne hlavou,
slunce už šlo dávno spát.
Hvězdy tou tmou tiše plavou
nad mým městem, častokrát.
.
Hledím na ně beze slova,
světla oken jdou mi vstříc.
Měsíc se mraky schová,
nepřeji si vlastně víc.

Jen tak bloudím po obloze,
mléčnou dráhou projíždím.
Proletím se v Malém voze,
možná o tom jenom sním.

Vesmírem jsem zaujata,
vracím se zas do mládí.
O hvězdách mne učil táta,
prý když spadnou, nevadí.

Jenže kdo mi tedy splní
moje přání jediné.
Mají tu moc mořské vlny
či vteřiny v hodině?

V tom ta jedna malá hvězda
padá dolů ke mně blíž.
Snad se mi to vážně jen zdá,
copak ty jí nevidíš?

U srdce mne teplo hřeje,
šeptám přání potichu.
Beze snů a bez naděje
jsme ostatním jen k smíchu.

Hýčkám si ty okamžiky,
otevírám malý snář.
Do tmy šeptám svoje díky,
usměvavou zas mám tvář.
Autor: Iveta Kollertová | sobota 11.12.2010 11:00 | karma článku: 27.97 | přečteno: 2607x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 521 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 844 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 141 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1954
Jsem optimistická vozíčkářka, rychlejší než vítr.. někdy..

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.