Odvykačka
Nejdříve je třeba popsat důvody, které vedly k nasměrování do ordinace Léčby bolesti. Po absolvování léčby (ozařování a chemoterapie) jsem pobyla nějaký ten čas bez příznaků nemoci. Nožky ještě běhaly jak za mlada a psychika stoupala úměrně s počtem dnů, strávených mezi svými. Zhruba po roce mi přestalo chutnat cokoli k jídlu a žaludek odmítal i pití. Něco bylo špatně. Nechtěla jsem si přiznat, že se nemoc vrací. Odmítala jsem mít znovu strach. Mé tělo spustilo sirénu a ukázalo moc nad myslí.
Samozřejmě, skončila jsem v nemocnici a diagnóza mne hodila zpátky lící na podlahu. Spečená střeva následkem ozařování. Nutná operace. Nemusím vykládat, jak jsem propadla beznaději s tím, že pokud mne otevřou, mám to spočítané. Přesvědčoval mne lékař i já sama sebe. Jít do toho nebo zkoušet jak pes u každého jídla?
Nakonec zbývalo jediné řešení a noc před operací jsem napsala jeden z mnoha dopisů. Ostatně ty putovaly již z onkologického oddělení a bylo jedno, zda byly psány na kus papíru nebo sáček od jehel. Ulevilo se mi při pokládání slůvek vedle sebe. Vlastní kuchání dopadlo na jedničku, ani památka po změnách ve tkáních, jen deset centimetrů tenkého střeva mi opustilo útroby. Rekonvalescence proběhla v poklidu a moje obnovené já opustilo po 14 dnech nemocnici. Psal se sedmý červen 2003.
Léto bylo úchvatné, chování kachňat a králíků, koupání, šťastný úsměv. Pohled na lesy už nerozlítostnil, ale pohladil uprostřed hrudi. Po teplých dnech přišel opětovný pád ke dnu. Malý zanedbatelný otvor velikosti špendlíkové hlavičky v tříslech.
Tam, kde byla kůže spálená na troud.
Tam, kde byl prvopočátek problémů.
Bolesti se daly snést, ale psychika klesala směrem dolů. Kůže se trhala víc a víc a já se ocitla, jak jinak, zase v nemocnici. A tentokrát to bylo zlé. Z malé ranky se stal otvor až ke kosti, ze kterého vytékal hnis a voda. Rána se rozbíhala do stehna i do klína. Ležela jsem na oddělení, neschopna pohybu. Bolest mne ochromla a tehdy nastoupil Tramal, lék proti bolesti. Dostávala jsem ho po osmi hodinách a mezitím zatínala malé pěsti v peřinách. Nestačilo to. Nohy se samovolně zkracovaly. Místo rehabilitace jsem dostala ztočený polštář pod kolena. To byl začátek konce. Do 14 dńů jsem nohy už nenarovnala a ty dny na oddělení byly poslední, kdy jsem došlápla na zem. Ke konci mne už vozili na vozíčku. Tramal zůstal, přibyly náplasti na bolesti a morfin v tabletách. Dny po propuštění se zahalily do oparu. Noci probdělé, odpoledne spací. Přestala jsem vnímat realitu. Samovolně jsem zvyšovala dávky, měla jsem pocit, že se bolesti nedá zbavit. V konečné fázi jsem brala třikrát dva Tramaly, náplast se zvýšila z čísla 25 na 100 a morfin pětkrát denně. Vražedné. Zabíjely mne prášky, nikoli nemoc, i když pravda, to, co se dělo s tělem bylo neskutečné. Omlouvala mne neznalost závislosti, nedostatek informací. A touha zapomenout na vlastní rozpad.
Až přišel zlom.
Tu noc předtím jsem plakala lítostí nad sebou. Vzbudil se můj syn a přišel k mé posteli: "Maminko, nebreč, to bude dobrý," šeptnul, pohladil mě po ruce a šel si zase lehnout. A já viděla jeho oči, tak smutné s beznadějí. A rozhodla se.
Přišel nový den, syn odešel do školy a odněkud zazněly zvony, možná to byla jen fantazie, možná meluzína, ale já si vzpomněla na píseň Karla Gotta "Už z hor zní zvon". Vzala jsem prášky do dlaní. Tramal letěl do koše a náplast jsem strhla z ramene. Omyla jsem otevřené rány, vytáhla uhnilé kousky kostí. Bolelo to jako čert, pot se řinul po zádech a střídal se s neovladatelným třesem. Písně Karla Gotta se odrážely od stěn a já zpívala s ním. Se staženým hrdlem, celá se chvějíc. Musím vydržet, musím, letěla mi jediná myšlenka hlavou. První tři dny jsem tajně brečela po nocích, čtvrtý den jsem ubrala morfin. Tři denně musí stačit. Tělo se pomalu hojilo a po měsíci jsem ubrala další morfin. Samozřejmě, občas jsem kvílela jak zimní vichřice, ale pouze tehdy, když jsem na to byla sama. Už jsem nechtěla vidět smutné oči s beznadějí.
Dnes jsem bez jakýchkoli podpůrných tablet, pouze když se mění počasí a kosti protestují, sahám po Ibalginu. Odvykačka je krutá, není jednoduchá, ale výsledek stojí za to. Konečně vidím odpolední slunce a v noci spím jak dudek.
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Narušitelé jsou všude. Čínská rozvědka přitvrzuje, chlubí se i českým zářezem
Premium Čínské tajné služby v posledních letech posilují svůj vliv a nebojí se ani prezentace na sociálních...
Sami máme málo. Evropa váhá nad systémy protivzdušné obrany pro Ukrajinu
Mnohé evropské státy včetně Francie nejsou ochotné zříci se ve prospěch Ukrajiny svých...
Ursula von der Leyenová přijede v rámci předvolební kampaně do Prahy
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová přicestuje v úterý 30. dubna do Prahy. V rámci...
Denní recepční - poloviční úvazek
Clarion Hotel Prague Old Town****
Praha
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x