Jak se žije v zimě za pouhým oknem?
Mohla bych do článku zaplést slova nemohoucí a handicapovaní, ale se stejnou samozřejmostí by sem patřily osoby staré, zdravé a maminky s kočárky. Musí to být peklo. Vyjdete ven, v lepším případě se jen zaboříte, v tom horším následuje rychlý pád na zmrzlý neposypaný chodník.
Ale je to přece zima.
Proč se člověk hned diví, že napadl sníh a je ho hodně? Proč avízovaně připravené technické služby poukazují na neočekávanou kalamitu? A bože chraň, aby ta normální zima trvala tři měsíce. Dojde sůl, dojde písek.
Dívám se z okna a topení příjemně hřeje.
Venku si děcka staví sněhuláka, čepice našišato, tváře červené. Kalamita je nezajímá jako je nezajímají zastaralé stroje na sníh v garážích technických služeb. Ladovské obrázky se mi promítnou před očima. Za oknem, kde škvírkou táhne, mám cukroví, koupené v obchodě pečovatelkou. S nadcházejícím večerem vynikají blikačky za protějšími okny. Kradu si kousek vánoční nálady.
Přivírám oči a v duchu svištím po stráni na sáňkách. Studený protivítr mi šlehne do tváří. Řasy zamžikají. Ruce v rukavicích i tak mrznou, ale mně to nevadí. Vychutnávám si rychlost, svobodu i volnost. Vzápětí měním sáně za běžky. Zvedám nohu, první dlouhý krok, zapíchnutí hůlky po boku, druhý krok, ladně kloužu vpřed. Běžím ve stopě lesní cestou. Sníh namodrale září. Vločky poletují vzduchem. Koruny stromů se tíhou sněhu naklání nad cestu a tvoří slavobránu. Kolem je ticho, zvonivé ticho.
Jen já a bělostný plášť na zemi.
Vím, jsem snílek, ale líp se žije, pokud na všem, co náš život provází, najdete to hezčí. Do Vánoc je pár dní, překulí se Nový rok a stejně tak, jako si teď hledám důvody, proč milovat zimu, si najdu slova, jak předem přivolat jarní probuzení květů.
Ano, na vozíku obzvlášť mrazí, tedy pokud nemusíte do práce, lépe nevyjíždět, ale naštěstí pro mne:
Já mám svou rodinu, která mne hlady padnout nenechá, mám svou pečlivou pečovatelku, co nákup donese a zajde tam, kam mne vozík závějemi nedoveze. Já jen přeji handicapovaným láskyplnou rodinu a upřímné přátelé, kteří jim pomohou, kdy je pomoc nutná a třeba jen tak pro radost donesou voňavé cukroví, maminkám sílu ochotných tatínků, babičkám skvělé dospělé děti či vstřícná milující vnoučata a všem dohromady ochotu se přizpůsobit, trpělivost a hbité technické služby.
...
Stříbrný koberec
Tichá je krajina s odlesky z hvězd.
píseň a hlt vína, nevinnost gest.
Padající vločka, kouř z komínů,
třpytící se očka a hra ze stínů.
K čemu ti vlastně je ta hrouda zlata,
štěstí je naděje, máma i táta.
Padli jsme do tenat vlastního spěchu,
lepší je nesténat, naslouchej dechu.
Stříbrný koberec skryje pěšiny,
tvůj adventní věnec zdá se ti jiný.
Mráz přichází už z hor, rolničky zvoní,
andělský dětský chór slzičky roní.
Zpívá i za tebe, do duše vidí,
snáší se sníh z nebe dolů, na lidi.
Prosbička za lásku, prosba za štěstí,
nevydáváš hlásku, jen mačkáš pěsti.
Cti tohle dojetí, měj rád ten svět,
rozdávej objetí, přidej pár vět.
Ticho je v ulicích, souhra u srdce,
s červení na lících podej všem ruce.
Iveta Kollertová
I s vozíkem si dojedete za štěstím
Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.
Iveta Kollertová
Toulám se
Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.
Iveta Kollertová
A ty se ptáš, co já?
Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.
Iveta Kollertová
Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..
Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.
Iveta Kollertová
Dvakrát v roce Vánoce
Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..
Iveta Kollertová
Zastav se a stav se
Rok od roka je mé bilancování uplynulého času škrobenější a odměřenější. Ne, že by nebylo, co hodnotit, ale nějak se mi nechce vracet a připomínat si chyby, kopance i úspěchy. Bez komentáře zůstává zdravotní stav, i když, proč si to nepřiznat, neměnný je pořád lepší než zhoršený. Ale dnes udělám výjimku a pokusím se lehce shrnout uplynulý rok.
Iveta Kollertová
Mobilní imobilita
Řekne-li se ležák, mihne se před očima a díky obrazotvornosti člověk starý, vetchý, posetý vráskami, jak schoulen pod peřinou, upřeně zírá na jedno místo.
Iveta Kollertová
Moment zániku
Hodinová ručička se pomalu sunula po kulatém ciferníku a doba oběda se blížila. Po nebi se líně sunuly mraky a měnily tvary. Dívala jsem se do dálky a zaposlouchala se do prozpěvování vrabčáka za oknem. Klid, popolední pohoda po dobrém obědě. Nic nenasvědčovala blížícímu se strachu a bolesti. Přicházelo to pomalu, plíživě jak prodloužený stín od plynové lampy v podvečerní uličce. Nervózně jsem se posunula na posteli a zhluboka nadechla.
Iveta Kollertová
Po starých koldomských schodech
Koldům, můj milovaný, zatracovaný, unikátní Koldům. Těch let, kdy jsem poznávala každé zakoutí, místa na schovávanou. Tajemnost, láska, pláč, radost i strach ze suterénů.
Iveta Kollertová
Mám se pořád hezky
Tak nějak se nám dny nemění, rána i večery do tmava a nálada úměrná počtu vypitých sklenic kafe. Děj, probíhajíci ve čtyřech stěnách, by se dal shrnout třemi větami, ale jelikož nejsem přítelem strohého sdělení, rozvedu myšlenky, přidám synonyma a popíšu stav tak, jak ho vidím já.
Iveta Kollertová
Podzimní courání
Blížící se zima mi stahuje hodiny venku na minuty a čas, strávený v pološeru, prodlužuje stíny v pokoji, jinak laděného do letních šatů.
Iveta Kollertová
Razítko na mobilitu
Budiž povzbuzením i návodem veškeré dění kolem získání elektrického vozíku. Mám to v kapse nebo ne?
Iveta Kollertová
Božský koncert "božského" Karla Gotta
10.10.2010 - datum, které se nezapomíná a pro mne symbol vzpomínky na totální sebedestrukci, naději i splnění dlouholetého snu.
Iveta Kollertová
Jak jsem málem přišla o rozum
Nemám nic proti vyšetření čehokoli, koneckonců, po absolvování kolonoskopie i gastroskopie v jeden den, mne nemůže hned tak něco rozházet, ale přiznám se, nemám ráda psychology.
Iveta Kollertová
Příspěvek na auto, díky vám!
Nerada prosím o cokoli. Nerada se doprošuji pomoci, byť by byla vcelku dosažitelná. Výhody handicapovaného člověka šly doposud mimo mne, pokud nepočítám polohovací postel na dálkové ovládání. Ale i její získání nebylo mou iniciativou, navíc doplatek v částce tří tisíc byl tenkrát nad moje možnosti.
Iveta Kollertová
Jak jsem na úřad (ne)dojela
Vyrušení z každodenního stereotypu bývá načerpáním energie a sil do dnů, kdy není paží, které by mne vyvezly ven. Nestěžuji si, naopak bych den natáhla na 26 hodin a zrušila bych noc.
Iveta Kollertová
Lucka Bílá, Karlův most a nevidomý svět
Zdá se to nesrovnatelné, ale mé dnešní vyprávění zavede do hlavního města, do divadla Ta Fantastika, na Karlův most a skončí neskutečným setkáním.
Iveta Kollertová
Knížka osudu
Oslovím tě možná, člověče. Venku se pomalu stmívá. Co vody mezi prsty proteče a kolik očí se teď dívá.
Iveta Kollertová
Pařez
Zapraskání větvičky pod nohou a člověk zbystří, zastaví se a zaposlouchá do vzdálených zvuků civilzace. Správné houbařské oko spočine v blízkých břízkách, nic na tom nezmění jiné roční období.
Iveta Kollertová
Obyčejný den?
Dnes ráno mi kotě přeběhlo po nohách, zatnulo drápek a mňouklo. "Je čas na snídani, viď," prohodila jsem, zcela probuzena, v rozporu s pevně semknutými víčky.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1962x