Ztráty a nálezy

Nažloutlé světlo z lampičky ozařovalo ztichlý pokoj. Ležící postava se pohnula a narušila stíny podušky. Zavrzala postel. Oči spočinuly na tmavých oknech. Hvězdy ztrácely svůj lesk a měsíc se ukryl za mračna. Zbloudilá létavice protknula oblohu a narušila ustupující tmu..

Bílá ruka škrtla zapalovačem. Ostrý záblesk se odrazil od ospalé tváře.
Otevřeným oknem se nesly zvuky probouzejícího se rána. Vítr rozšuměl větve stromů, cosi zapraskalo v blízkém křoví a přes cestu se mihl stín. Záclona se lehce pohnula. Můra narazila na okenní tabulku. Plácala zmateně křídly, dokud jí nezlákalo světlo pouliční lampy. Ulicí se rozezněly kroky osamělého chodce. Ozvalo se zakašlání a noha se smekla po obrubníku. Dutý pád opilce rozesmál ležící postavu na posteli. Škodolibý smích rozťal ticho pokoje. Muž, válející se na ulici s hudrování a samomluvou pomalu vstával, zanechavší na dlažbě vlastní důstojnost. Vratká chůze dozněla a jemný bílý proužek cigaretového dýmu pomalu stoupal ke stropu.
Suterénní byt ožíval.
Probuzená kočičí slečna protáhla své pružné i ztuhlé tělíčko a přitulila se do náruče bdící postavy. Obzor bledl a tmavé mraky ustupovaly k západu. Obrysy budov nabíraly na ostrosti a světel přibývalo. Zvuky probouzejícího se života sílily. Lampy na ulicích ztrácely svou zářivou aktuálnost a do ticha zakřičel první pták.

Ztráty a nálezy.

Jedním okamžikem získaná zvědavost brzkého rána a ztráta všezapomínajícího uklidňujícího spánku.

Ozvalo se další škrtnutí zapalovače a namodralý kouř stoupal šikmo k rohu pokoje, k pootevřenému oknu. Roztahoval se do šířky, dokud se nerozplynul spolu s odcházejícím tmavým pruhem na východě. Postava se vztyčila na loktech a chvilku ustrnula v pohybu. Ozvalo se táhlé nadechnutí a tělo změklo zpátky do peřin. Pláč dítěte rozčeřil hladinu ticha, spícího domu. Vzácná vzpomínka obestřela mysl.

Dlouhé dřevěné schody a přítmí.

Tajuplnost půdního prostoru, kdesi v místě dávného dětství.

Vrzání ztrouchnivělého dřeva a nános prachu.

Otisky bosých dětských nohou.

Zapomenuté střípky života.

Ohmatané vazby rozpadlých starých knih. Panenka bez paží, hadrový míč a pohozená loutka kašpárka bez vodících lanek. Vojenský kufr, skrývající pracovní knížku i pionýrský šátek. Rozlomené paroží. Porcelánový nočník, nesmyslně položený na torzu vánočního stromku. Zčernalý balíček karet i fotografií. Krabice s dopisy, převázaných zažloutlou stuhou. Písmo vybledlo, jen některá slova zůstala a připomněla tehdejší lásku.

Ztráty a nálezy.

Našla vzpomínky, ztratila čas. 

Postava se opět pohnula a vyrušila spící kočku. Bílá ruka se natáhla do prostoru, cinkla lžička ve sklenici. Oči se zadívaly na obraz na zdi. Stával v rohu půdy, zakrytý starým hadrem.

Minulost, přenesená do přítomnosti.

Minimum ztrát a maximum nálezů.

...

Přání

Aby se přání plnilo v skutky,
aby měl každý dobré pohnutky,
aby se kámen zahříval v dlani,
abychom měli nové svítání.

Aby i oči zářily ve tmách,
aby svět dětský nepoznával strach,
aby stařenkám pomohli s brašnou
a déšť pokropil cestičku prašnou.

Aby náš úsměv nebyl umělý,
den za dnem aby byl prostě skvělý.
Abychom dali vždy ruku k smíru,
prostě aby žil svět jenom v míru.