Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Handicap a pohled zdravých

Asi mám kliku. Nebo štěstí na lidi. Při mých občasných vyjížďkách jsem se setkala s uhýbajícím pohledem jen jednou a faktem, nikterak překvapením, bylo, že zrakem uhnul bývalý přítel.

V momentě, kdy jsem si otevřela svět neomezených možností, nebo-li internet, věděl každý, že jsem "ležák".

A takovou mne vzali mezi sebe. Baví mě život, baví mě si hrát se slovy, nerozhodí mě reakce druhých.

"Ty máš rakovinu? Ty a jaký to je? Ivet, bolí tě to? To já bych si to radši hodil.."

Nehodil, nikdo z nás by se přece jen tak nevzdal. Blízcí vám potvrdí, že v momentě, kdy vyjedu na ulici, zpívám. Možná falešně, možná se nedržím tóniny, ale zpívám. Faktem je, že se babičky na lavičce k sobě nakloní a šeptem jde fáma o přemíře alkoholu v mé krvi. Nepiju, to jen ta nabytá svoboda rozvíří krev. Nikdy, za celou tu dobu jsem se nesetkala s nevraživým pohledem a jen jednou po mně štěkl pes. Malý vnouček se mne kdysi zeptal: "A babičko, ty už nebudeš nikdy chodit?" "Ne, nebudu," odpověděla jsem: "Ale mám přece vozík, Kájíku, ten mě doveze kam budu chtít."

Mí přátelé už ví, co jsem zač. Pořád dobře naladěna, hltám informace, rozdávám pohlazení. Energie mám fůru. Kdybych mohla, objíždím domovy důchodců a sbírám příběhy. Všech těch osamocených stařenek a stařečků. Co život, to jedinečný človíček. A kolik životních tužeb i zážitků zůstane zapomenuto. Kdybych mohla zřídím půjčovnu na počítače. Pro všechny ležící. Fasovaly by se třeba jako pomůcky na inkontinenci. Smutné je, že se o mnoha lidech neví. Leží si sami v rohu pokoje a společnost jim dělá občasná návštěva zdravotní sestry. Třeba zrovna vedle vašeho bytu někdo vykukuje za záclonou. Tolik by si chtěl povídat nebo jen naslouchat, jaké je to tam venku.

Někde jsem četla hlášku, že zdraví lidé "závidí" důchody.

Jak může někdo vypustit takový nesmysl.

Nemohu si vyskakovat, důchod mám kolem sedmi tisíc a pokryje tak složenky za nájem, ale je mojí volbou platit internet, je mou volbou mít tři kočky a krmit je a kriticky přiznávám, že dám za cigarety rozhodně víc než za chleba se salámem. Ale mám práci, která sice nejde do deseti tisíců, ale poskytne mi sem tam nějaký ten dortík. Příspěvek na péči mi umožňuje, abych měla v bytě čisto, okna zrcadlově zářící a občasné výlety mimo město. Vlastně si myslím, že jsou na tom hůř staří lidé, nikoli my handicapovaní, za předpokladu, že víme, kam se obrátit, kde žádat, a nakolik jsme nemohoucí. Já vím, leckdy se zdá, že přispěvek 12 000 z nás dělá boháče, ale prosím, zkuste si spočítat veškeré výdaje, nutné k pocitu normálního života. Den co den.

Obědy cca 60 kč plus dovoz, za každý úkon od nalití vody, koupání, úklid až po pochůzku k lékaři či úřadech platíme. Každý metr chůze pečovatelky. Nákup, který stojí 30,- kč vás tak i s platbou za služby vyjde na stovku. Nejsou to stesky, jsou to fakta a přiznám se, bez příspěvku by se žilo hodně špatně.

Malý příklad za všechny: pokud si objednám asistenci na určitý den, musí mi přijet z nejbližšího možného místa a tím je Most, Čas mi běží od momentu, kdy asistent vyjde ze dveří svého bytu. Pak čekání na tramvaj, půlhodinová cesta do Litvínova, čekání na autobus a cesta ke mně. Dvě stovky za pouhé čekání na zvonek u dveří. Vlastní procházka, plus naložení na vozík vyjde podle počtu hodin a aby se to vůbec vyplatilo, tak na tři až pětset. Podtrženo a sečteno i s cestou zpátky do Mostu kolem 7-900 kč za jeden den na čerstvém vzduchu. Bez příspěvku bych se dívala tak akorát do zdi.

Kdepak, není nám co závidět, mnoho základních a pro zdravé obyčejných věcí si musíme odpustit, snad jen máme trochu jiný pohled na svět. Opravdu vidíme věci krásnější než jsou, aspoň většina.

Já mám štěstí.

Mám štěstí, že můžu mít internet i své kočičí léčitelky.

Mám štěstí, že si, byť omezeně, mohu vyjet na výlet.

Mám štěstí, že mám přátelé, kteří mne berou takovou, jaká jsem.

...

 

Dotkni se prstem nebeské výše,
rozjímej s lunou, lež hezky tiše.
Dotkni se dlaní duhové cesty,
pomalu, neruš tu chvíli gesty.
Dotkni se paží té druhé paže,
myšlenky vaše to pouto sváže.
Dotkni se ústy milého čela,
řasa o řasu se rozechvěla.
Dotkni se lásky, lehni do mechu,
naslouchej citu, vlastnímu dechu.
Dotkni se tělem, srdce tak buší,
poddej se zcela celou svou duší.
Dotkni se jednou, dotkni se dvakrát,
vycítíš sama, že tě má tak rád,
až dech sé spojí a vůně růží
splyne s tou láskou, pronikne kůží. 

Autor: Iveta Kollertová | pátek 20.8.2010 14:00 | karma článku: 25,55 | přečteno: 1839x
  • Další články autora

Iveta Kollertová

I s vozíkem si dojedete za štěstím

Každá toulka přírodou má své kouzlo, ale jak a co cítí ležák, kterému narostla křídla? Usedněte, prosím, já vás provedu zvířecí říší.

7.8.2011 v 20:13 | Karma: 27,13 | Přečteno: 1872x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Toulám se

Rozverně se poohlížím po článcích druhých a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se přetrhla nit v toku dějin. Ne, ode mne nečekejte moudra a rozhřešení. Já píšu po svém, nemám život jako peříčko, ale moc ráda si nasazuji perutě.

12.4.2011 v 8:05 | Karma: 22,56 | Přečteno: 1422x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

A ty se ptáš, co já?

Omlouvám se za vypůjčený titul z písně a za tykání. Druhý sváteční den po Štědrém dnu by měl být odlehčený, nehnat k depresím všeho druhu, nekritizovat kdejakou prkotinu v okolí a nenaříkat nad drahotou, nízkým invalidním důchodem nebo politickým šachmatem. Pojmu tedy článek po svém.

26.12.2010 v 9:53 | Karma: 24,46 | Přečteno: 1869x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Obyčejný výjezd sanitou? Ale kdeže..

Znáte mne, nejsem příznivcem negativních zpráv, uplakaných večerů či ukňouraných stížností na děj kolem nás. Vím ale, že je onen příliš optimistický pohled na svět leckdy brán jako nepatřičný, nevhodný a uměle hraný. Ne tak u mne, vločka v oku mě rozesměje, do závějí rýpu klacíkem, ačkoli vím, že se nedostanu dál než dva metry od vchodu.

16.12.2010 v 12:16 | Karma: 39,05 | Přečteno: 9820x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Dvakrát v roce Vánoce

Nejsem příznivcem hromadných oslav i svátků, jen vánoční dny se poněkud a chtě nechtě dotýkají každého z nás. Srdce jihnou, nevraživé pohledy mizí a příslušnice něžného pohlaví smýčí, gruntují, perou, čistí. Já ne..

11.12.2010 v 11:00 | Karma: 28,18 | Přečteno: 2616x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Jak se žije v zimě za pouhým oknem?

Bezvadně a lituji ty, kteří zimu nemusí a přesto ráno co ráno stopami kopírují ty druhé. Ačkoli mne táta učil prvním krůčkům s bruslemi na nohách nebo předváděl výšlap v lyžích, téma zimní mne míjelo na sto honů. Jsem, holt, teplomilka.

4.12.2010 v 18:28 | Karma: 20,83 | Přečteno: 1430x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Zastav se a stav se

Rok od roka je mé bilancování uplynulého času škrobenější a odměřenější. Ne, že by nebylo, co hodnotit, ale nějak se mi nechce vracet a připomínat si chyby, kopance i úspěchy. Bez komentáře zůstává zdravotní stav, i když, proč si to nepřiznat, neměnný je pořád lepší než zhoršený. Ale dnes udělám výjimku a pokusím se lehce shrnout uplynulý rok.

30.11.2010 v 18:33 | Karma: 24,01 | Přečteno: 1719x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Mobilní imobilita

Řekne-li se ležák, mihne se před očima a díky obrazotvornosti člověk starý, vetchý, posetý vráskami, jak schoulen pod peřinou, upřeně zírá na jedno místo.

29.11.2010 v 10:09 | Karma: 22,61 | Přečteno: 1679x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Moment zániku

Hodinová ručička se pomalu sunula po kulatém ciferníku a doba oběda se blížila. Po nebi se líně sunuly mraky a měnily tvary. Dívala jsem se do dálky a zaposlouchala se do prozpěvování vrabčáka za oknem. Klid, popolední pohoda po dobrém obědě. Nic nenasvědčovala blížícímu se strachu a bolesti. Přicházelo to pomalu, plíživě jak prodloužený stín od plynové lampy v podvečerní uličce. Nervózně jsem se posunula na posteli a zhluboka nadechla.

18.11.2010 v 18:13 | Karma: 18,81 | Přečteno: 1277x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Po starých koldomských schodech

Koldům, můj milovaný, zatracovaný, unikátní Koldům. Těch let, kdy jsem poznávala každé zakoutí, místa na schovávanou. Tajemnost, láska, pláč, radost i strach ze suterénů.

18.11.2010 v 12:41 | Karma: 18,05 | Přečteno: 1844x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Mám se pořád hezky

Tak nějak se nám dny nemění, rána i večery do tmava a nálada úměrná počtu vypitých sklenic kafe. Děj, probíhajíci ve čtyřech stěnách, by se dal shrnout třemi větami, ale jelikož nejsem přítelem strohého sdělení, rozvedu myšlenky, přidám synonyma a popíšu stav tak, jak ho vidím já.

16.11.2010 v 18:24 | Karma: 38,78 | Přečteno: 6004x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Podzimní courání

Blížící se zima mi stahuje hodiny venku na minuty a čas, strávený v pološeru, prodlužuje stíny v pokoji, jinak laděného do letních šatů.

24.10.2010 v 12:13 | Karma: 17,96 | Přečteno: 1344x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Razítko na mobilitu

Budiž povzbuzením i návodem veškeré dění kolem získání elektrického vozíku. Mám to v kapse nebo ne?

19.10.2010 v 16:13 | Karma: 19,46 | Přečteno: 1695x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Božský koncert "božského" Karla Gotta

10.10.2010 - datum, které se nezapomíná a pro mne symbol vzpomínky na totální sebedestrukci, naději i splnění dlouholetého snu.

11.10.2010 v 17:13 | Karma: 34,40 | Přečteno: 5641x | Diskuse| Kultura

Iveta Kollertová

Jak jsem málem přišla o rozum

Nemám nic proti vyšetření čehokoli, koneckonců, po absolvování kolonoskopie i gastroskopie v jeden den, mne nemůže hned tak něco rozházet, ale přiznám se, nemám ráda psychology.

8.10.2010 v 13:05 | Karma: 31,16 | Přečteno: 2879x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Příspěvek na auto, díky vám!

Nerada prosím o cokoli. Nerada se doprošuji pomoci, byť by byla vcelku dosažitelná. Výhody handicapovaného člověka šly doposud mimo mne, pokud nepočítám polohovací postel na dálkové ovládání. Ale i její získání nebylo mou iniciativou, navíc doplatek v částce tří tisíc byl tenkrát nad moje možnosti.

2.10.2010 v 12:31 | Karma: 27,95 | Přečteno: 2391x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Jak jsem na úřad (ne)dojela

Vyrušení z každodenního stereotypu bývá načerpáním energie a sil do dnů, kdy není paží, které by mne vyvezly ven. Nestěžuji si, naopak bych den natáhla na 26 hodin a zrušila bych noc.

24.9.2010 v 20:13 | Karma: 23,56 | Přečteno: 1671x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Lucka Bílá, Karlův most a nevidomý svět

Zdá se to nesrovnatelné, ale mé dnešní vyprávění zavede do hlavního města, do divadla Ta Fantastika, na Karlův most a skončí neskutečným setkáním.

20.9.2010 v 16:13 | Karma: 33,15 | Přečteno: 3893x | Diskuse| Osobní

Iveta Kollertová

Knížka osudu

Oslovím tě možná, člověče. Venku se pomalu stmívá. Co vody mezi prsty proteče a kolik očí se teď dívá.

18.9.2010 v 15:04 | Karma: 15,03 | Přečteno: 1293x | Diskuse| Poezie a próza

Iveta Kollertová

Pařez

Zapraskání větvičky pod nohou a člověk zbystří, zastaví se a zaposlouchá do vzdálených zvuků civilzace. Správné houbařské oko spočine v blízkých břízkách, nic na tom nezmění jiné roční období.

18.9.2010 v 11:30 | Karma: 12,14 | Přečteno: 1299x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1962x
Jsem optimistická vozíčkářka, rychlejší než vítr.. někdy..

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Oblíbené knihy